Cesta není cíl
V souvislosti s jógou často slýchám, že cesta je cíl. Toto přísloví možná platí, pokud se člověk vydá na poznávací zájezd nebo na vyjížďku na motorce, ale ani v těchto případech vlastně ne. Cílem poznávacího zájezdu je poznávat různá místa a cesta je nástroj, díky kterému se dá poznávat. I vyjížďka na motorce má cíl ve formě zážitku, adrenalinu, vzrušení, nebo pozorování přírody, ale cesta je opět pouze nástrojem. Stejný princip platí i v józe, i když cíle jógy mohou být odlišné (více viz článek Co je to jóga a kam vede).
Cíl je nutný
Pokud člověk nemá cíl, neví, kam jde. A když neví, kam jde, tak je ztracený. A když je ztracený, tak dostává mysl půdu pro svou aktivitu a blbnutí a problémy klepou na dveře. Ať už se dělá cokoliv, studuje, pracuje, odpočívá, tak každá aktivita má nějaký cíl. Pokud by tomu tak nebylo, člověk by to ani nedělal. I v józe je potřeba mít cíl, záměr, důvod proč se člověk rozhodne jógu, nebo jakoukoliv její část praktikovat. Bolesti zad, posílení těla, uklidnění mysli, nespavost, prevence, nebo hledání odpovědi na otázku kdo jsem Já, jsou pouze odlišné cíle, které je vhodné si vyjasnit. To velmi usnadní další kroky a rozhodování. Ano v józe se člověk postupně učí nebýt ovlivněn výsledkem své činnosti, ale i to je cíl. Bez cíle se člověk nikam nepohne. Zmatek nastává tehdy, pokud je cíl nejasný. Učitel, instruktor, lektor jógy by měl znát cíl cvičence a být schopen vysvětlit, co jeho dosahování pro cvičence bude znamenat, jinak ho velmi pravděpodobně povede někam, kam žák nechce a to vytvoří ještě větší zmatek.
Cesta je cesta a cíl je cíl
Každý cíl vyžaduje odlišnou cestu a i stejný cíl může mít různé cesty, ale jakmile je cíle dosaženo, cesta již není potřeba. Dokud však cíle dosaženo není, cesta svůj význam má. Pokud bude cíl neustále na dohled, nikdy s cestou nesplyne. Pokud bude cíl nejasný, nebo nedefinovaný, může se snadno stát, že bude splývat s cestou, která někam vede, ale nikdo neví kam. Proto cesta je cesta a cíl je cíl.
Jóga nejsou ásany
Takto mohou být někdy různé jógové techniky a nástroje považovány za její samotný cíl. Nejčastěji to platí při cvičení ásan (jógových pozic), kdy se za cíl považuje dosažení finálního provedení ásany. Například natáhnout v sedě nohy před sebe a položit čelo na kolena. I takový může být cíl cvičence, ale pokud by toto byl cíl jógy, byly by největší jogíni všichni hypermobilní lidé, všichni lidé, kteří mají problémy s vazy, gymnasti, akrobati apod. Takový názor vede často k závěru, že ohební lidé jsou úspěšní v józe. Často jde slyšet, že někomu, kdo je ohebný, jóga jde. Tomu kdo je ohebný jde možná demonstrovat poskládání těla do různých tvarů na té nejhrubší úrovni, od jógy však může být na hony daleko.
Ano na cestě k dosažení jógy je velmi výhodné mít zdravé tělo, ve kterém proudí bez omezení životní energie. To je také hlavním důvodem provádění ásan a fyzických cvičení. Ásana je tedy nástroj, který má připravit člověka na další následné kroky. Ne, že by se člověk během praxe ásan nic nenaučil, ale je to spíše vytváření vhodného prostředí pro další fáze. Pokud jsou ásany praktikovány správným způsobem, člověk vnímá změny na fyzické, psychické i duchovní úrovni, ale je to pouze taková mateřská školka, která má žáka připravit na budoucí doktorát. Pravdou je, že spousta doktorů do mateřské školky nikdy nechodilo a ani se tam nemají potřebu do této fáze vracet. Pokud se však člověk rozhodne ásany praktikovat, tak cílem jógy v této úrovni není dosažení ásany, ale být ásanou. Na chvíli nebýt já, nemít jméno, neřešit věk, nebýt svázán s fyzickým tělem, uklidnit mysl, ztratit pojem o čase, ochutnat věčnost, ztratit touhu hodnotit co je dobře a co je špatně, jak u cvičení vypadá, co má na sobě, jak je na tom v porovnání s okolím. Použít ásanu jako modlitbu pro splynutí s věčným, pro uznání toho, že existuje nějaký vyšší princip než Já. To je možné pouze ve chvíli, kdy se podaří udržet klidnou mysl za každých okolností, ať se děje cokoliv. Ano i to se během ásan může stát a i taková cesta může mít v určité fázi svůj význam a hodnotu s ohledem na cíl. To už je však něco, co se na první pohled dá těžko poznat. To už vyžaduje zkušeného učitele, instruktora, lektora, který ví co je potřeba říct, neříct, jak to říct, aby to žák uslyšel. To musí být zažito.
Jóga začíná chováním
I přes takovéto stavy, se kterými se praktikant setkává, je vhodné si uvědomit, že jsou omezeny pouze na cvičení na podložce a trvají pouze několik minut denně, maximálně hodinu až dvě. Zbývá však mnoho hodin ze dne, kde podložka není a proto je velmi výhodné a nutné praktikovat i ostatní části jógy jako jsou jamy (to čemu se jogín vyhýbá, to co má skončit) a nijamy (to co jogín následuje, návody na chování). Jejich praxe je teprve pravou jógovou výzvou a možnost jejich praktikování je po dobu života časově neomezené. O tom ale zase někdy příště.
